Historie

Jednání o založení hasičského spolku začalo v roce 1882 a v dalších letech, bylo toto jednání zdlouhavé a nevedlo k cíli, protože vždy ztroskotalo na osobních sporech o složení přípravného výboru. Teprve v roce 1892 prosadil tehdejší starosta obce, Jakub Johanes, ustavení hasičského spolku v Doloplazích a následujícího roku pak byly schváleny jeho stanovy. I tak byl však doloplazský spolek hasičů jedním z prvních v regionu.

Zakladatel sboru hasičů bratr Jakub Johanes toho času starosta obce, jak již bylo uvedeno, se snažil získat nějaké peníze a nakonec se mu podařilo získat dar od obecního výboru ve výši 300 zlatých pro účely hasičů.

První výbor s předsedou Jakubem Johanesem získával nové členy, jednatelem byl učitel Jan Vitonský, který práci sboru usměrňoval a náčelník Josef Hanus, který cvičil 22 svěřenců. Hasičský spolek vyvíjel tehdy i bohatou činnost společensko kulturní.

V době svého založení nebo krátce potom, byla zbrojnice vybavena čtyřkolovou stříkačkou jednoproudovou, přenosnou stříkačkou, jedním posuvným a třemi střechovými žebříky. Hasičská zbrojnice byla postavena až v roce 1911.

Členy sboru byli většinou majetní občané. Počátkem 20. století bylo mezi nimi 22 rolníků, 1 kovář, tesař, sedlář, krejčí a 2 obuvníci. Předsedy či starosty sboru bývali velcí rolníci, z nichž pak delší dobu již výše zmiňovaný Jakub Johanes, Josef Hanus a Antonín Klimeš.

V roce 1893 zasáhlo 31 hasičů při požáru knížecího lesa na panství Lichensteinově. Tehdy byl spolek patřičně odměněn. Své poslání plnili pod heslem:“Bohu ku cti a bližnímu ku pomoci“.

V době první republiky již patřil k nejstabilnějším organizacím v obci. Rozvíjel bohatou kulturní a zábavní činnost, ochotnické divadelní hry, plesy, vinobraní, kácení máje a jiné. S rozvojem průmyslu rostly i požadavky na hasičské sbory. Ruční stříkačka už nedostačovala, a proto bylo rozhodnuto zakoupit motorovou stříkačku, i když za cenu dlouhodobého dluhu. Tato byla dodána firmou Stratílek z Vysokého Mýta 12.srpna 1930 a je v majetku dodnes.

Po válce pak mnozí sbor opustili a nastal úpadek až do roku 1950, kdy do něj pomalu přicházeli mladí lidé. Jejich elán opět činnost pozvedl, jednota dostala nové hadice, bylo zakoupeno další hasičské a samaritánské vybavení. Největším úspěchem bylo zakoupení hasičského vozu Astro-Fiat v roce 1952.

S pomocí občanů v letech 1958-61 probíhala výstavba nové požární zbrojnice. Později byla provedena nadstavba, v níž jsou dnes kanceláře obecního úřadu. Další přístavbou byly získány nové prostory pro třetí garáž a nad ní společenská místnost pro potřeby sboru. To vše bylo vybudováno obětavou prací našich členů.

Dále pro požární účely byla vybudována vodní nádrž v části Doloplaz zvané Příhon, která byla dokončena v roce 1971, kde naši členové odpracovali přes 800 brigádních hodin.    hasiči

Za stoletého trvání hasičského sboru stáli v jeho čele, kromě již zmíněných tří Jakuba Johanese, Josefa Hanuse a Antonína Klimeše také Hanus Robert, Zdařil Leopold, Novotný Karel, Strejček Alois, Vojáček František, Čapek Ludvík a Karel Zbořil st. V současné době tuto funkci zastává Karel Gába ml.

Požáry a živelní pohromy měly vždy nepříjemné následky pro život doloplazských občanů. Největší požár vypukl roku 1862, kdy vyhořel pivovar a 52 domů. K větším požárům pak došlo v letech 1865 a 1874. Z nedávné doby můžeme zmínit požár v roce 1970, kdy hořela sláma, 1980 požár v dílně, požár slámy na půdě a účast na následcích povodně. V roce 1988 došlo k průtrži mračen a členové sboru pumpovali studně, sklepy. Roku 1990 likvidace požáru chaty a 4. 5. 1992 požár ve skladu Agrostavu v Doloplazích.

Jen v roce 1990 došlo k 7 výjezdům k požárům. Zásahy sboru byly a jsou rychlé a účinné. Proto byly nadřízenými složkami patřičně oceněny. Od Okresní požární ochrany jsme obdrželi vozidla CAS 16 Praga RN – cisternové a dále jsme vlastnili Tatru 805 a autobus Praga RND, valník se používal hlavně při výstavbě třetí garáže a po dokončení byl předán Požárnímu útvaru v Olomouci a rovněž se tak stalo s autobusem.

Při zásahu našeho sboru na granulační lince ZD v Doloplazích v roce 1992 se ukázalo, že pro rozlehlost obce je nedostatek vody a pro rychlý zásah je třeba mít vozidlo s velkou zásobou. Proto bylo tehdy rozhodnuto náčelníkem požárního útvaru v Olomouci přidělit nám větší cisternový vůz Tatru 138. Při technických prohlídkách požárních vozidel jsme se obvykle umístili mezi prvními v okrese a vozidla procházela bez připomínek technických komisařů.

V roce 1983 jsme obdrželi – Čestné uznání za péči o požární techniku. Náš sbor byl zařazen od roku 1987 jako výjezdové středisko pro náš obvod. Na výzvu Požárního útvaru v Olomouci vyjíždíme k požárům – zásluhou členů našeho požárního družstva, z nichž většina pracuje v HZS Olomouc a v dílnách ZD v Doloplazích se dostavujeme včas a naše zásahy jsou rychlé a účinné. Tato skutečnost je potvrzena několika děkovnými dopisy od postižených majitelů objektů.

V roce 1989 byl náš strojní park rozšířen o speciální požární vozidlo včetně vybavení DA Avii 30.

V roce 1988 obdržel náš sbor vyznamenání „ Za příkladnou práci“. Nemalý podíl na těchto úspěších mají velitelé sboru, z nichž jmenujme alespoň Ludvíka Čapka, Jana Špundu, K. Zbořila st., Jaroslava Zábranského ml. a  K. Zbořila mladšího.

Po listopadové revoluci v roce 1989 dochází ke změnám nejen v celé naší společnosti, ale i řízení požární ochrany. Od roku 1990 se ruší Federální ústřední výbor PO a vzniká Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska – SHČMS. Také název našeho sboru se mění na Sbor dobrovolných hasičů.

Členové se pak dělí na činné a přispívající, jako tomu bylo dříve. Od roku 1991 vycházejí nové noviny a časopisy pro hasiče, které slouží jejich vzdělávání – čtrnáctideník Hasičské noviny a dvouměsíčník Hasičské revue. Byla také obnovena Hasičská vzájemná pojišťovna, jejímiž akcionáři je i náš SDH, který přispěl k její obnově částkou 2000 Kč. V současné době má náš sbor 73 členů z toho 49 dospělých a 24 dětí.